Publikováno: 10 Září 2009

Baňkování (Cupping) je starověká čínská technika, při které je na povrch kůže přiložena speciální baňka, ve které je po přiložení vytvořen podtlak (buďto tím, že se baňka předem nahřeje a při jejím ochlazení v ní poklesne tlak, nebo je vzduch zčásti odsán). Po přiložení baňky na tělo je kůže a povrchová vrstva svalů vtažena dovnitř a držena v baňce. V některých případech může být baňkou pohybováno, zatímco podtlak na kůži je aktivní, to způsobuje místní natahování kůže a svalů („klouzavé baňkování“). Tento postup má vztah k masážní technice prováděné rychlým stiskáváním kůže podél zad. V praxi je kůže stlačována v některých specifických energetických bodech.

baňky a příslušenství

baňky a příslušenství

Baňkování je metodou známou již od starověku. Používal ji již římský lékař Galenus v roce 120 našeho letopočtu. Můžeme ji vysledovat ještě u našich babiček, které používaly třeba zavařovací sklenice. Baňkování ve zkušených rukou dokáže odstranit bolesti páteře a celého pohybového aparátu, ovlivňuje i funkci vnitřních orgánů. Terapie pomocí baňkování je jedinečná tím, že málokterá metoda docílí tak intenzivního prokrvení masírované tkáně. Již po jednom zákroku se může dostavit neočekávaná úleva. Použití baněk může být různorodé. Lze je kombinovat s jinou technikou masáže, nebo je přikládat na akupresurní body a tím stimulovat meridián. Baňkování dosahuje také skvělých účinků při léčbě různých otoků.

Po první aplikaci baněk je někdy možné, že na těle zůstanou v místech, kde byly baňky přiloženy, červené „modřiny“, ty však nejsou nebezpečné, nebo malé lokalizované puchýřky nažloutlé nebo až tmavé tekutiny, které signalizují větší zatížení orgánu dle místa kde byla baňka přiložena. Puchýřky se nechají, nepropichují, maximálně se překryjí sterilním krytím. Samy nejsou nebezpečné a během několika dní se samy ztratí. Jsou však neklamným signálem,  že v těle nebylo něco v pořádku a záleží pak na zkušenosti maséra jak tento projev vyhodnotí. Baňkování je možné aplikovat na záda, podbřišek, loket, kyčelní klouby, kolena nebo chodidla a kotníky. Při baňkování se organismus prohřeje a uvolní. Urychlí se krevní oběh a tělo bude rychleji vylučovat škodliviny. Baňkování je jedna z mála masážních metod, která je doporučena i při nemoci. Při zvýšené teplotě se baňky mohou např. přikládat na plíce a průdušky a tím dochází ke zlepšení dýchání.

Hlavní účinky baňkování
• Odstraňuje blokády a ztuhlé svaly
• Zlepšuje prokrvování svalových tkání a buněk
• Detoxikuje organismus
• Příznivě působí na lymfatický systém
• Příznivě ovlivňuje problémy se zažíváním
• Odstraňuje problémy s močovým měchýřem
• Pomáhá při gynekologických potížích nebo vynechání periody
• Přináší úlevu při astmatu, zánětech průdušek, kašli
• Působí proti otokům a bolestem nohou
• Pomáhá při rýmě nebo jiných onemocněních
• Pomáhá při migrénách

Baňkování není vhodné pro osoby trpící
• Trombózami
• Křečovými žilami
• Gangrénami
• Otevřenými ránami nebo hnisavou infekcí

Osobně preferuji baňkování pomocí vakuových baněk.  Použití těchto baněk je mnohem bezpečnější a jednodušší než aplikace klasickými baňkami. Jednak se dá citlivě regulovat podtlak v baňce a tím lépe regulovat její působení na kůži a orgány, jednak nehrozí popálení nebo přehřátí kůže jako u skleněných baněk, neboť není třeba pro vytvoření podtlaku používat ohně, což může u méně zkušených lidí kteří se rozhodnou používat tuto metodu vést k fatálním následkům na kůži klienta a ztrátě důvěry v maséra.